Postbellum

 

 Postbellum

Věra Valentová (1929)

.
 Věra Valentová (1929)
Vždy je potřeba vstát a zase jít

Museli jsme zpívat Die Fahne hoch a ruku mít nahoře

„Došli Němci, vyvěsili vlajky, čeští učitelé se někam vytratili. To byly všelijaké německé dny. V Břeclavi byl dělnický dům. A my jsme s nimi museli pochodovat. Například z Lednice tam byli Němci, co to tam osídlili. Bílé punčochy měli, čepice a košile. Už ani nevím, jak to všechno vypadalo. Takže jsme museli (zpívat – pozn. ed.) Die Fahne hoch. Pořád jsme museli držet ruku nahoře. Tak jsem ji dala kamarádce na rameno. No, nemohli jsme jinak. To muselo být. A chodili tam i špiclové, kteří kontrolovali, jestli zpíváte a máte ruku nahoře. I za Ruska to tak bylo pak, tam byli také všichni ti, co se z toho měli dobře. No, těžko jsme to jako děti nesly, opravdu těžko.“

  • narodila 30. července 1929 v obci Poštorná
  • v roce 1939 byla Poštorná přiřazena k německé říši
  • tatínek byl v roce 1941 tatínek totálně nasazen v rámci tzv. Todtovy organizace
  • nuceně nasazené byly i dvě Věřiny sestry
  • na konci války se Poštorná stala terčem bombardování, byly zde muniční sklady
  • v 70. letech Věra čelila prověrkám v zaměstnání a výslechům na StB – bratr jejího manžela totiž emigroval
  • v roce 2017 žije v Brně
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.