Postbellum

 

 Postbellum

Marie Horáková (1932)

.
 Marie Horáková (1932)
Mít dobrou mysl, být zdravý a věřit v něco, co má hodnotu

Nechtěla jsem ji zdravit Heil Hitler

„Tam, jak jsme měli tělocvičnu, tak oni z toho udělali německou školu. Protože tady vystěhovali asi šest nebo sedm rodin velkých sedláků a dali sem Němce. A ty jejich děti neměly, kam chodit do školy. Tak hledali, a kdo měl třeba jen trochu německý původ, třeba prababičku Němku, tak musel do německé školy. Mně se to protivilo, protože naše učitelka nás bila. Museli jsme klečet, když jsme mezi sebou řekli české slovo. Nebo jsme museli natáhnout ruce a ona nás přes ně bila. Byla to mladá učitelka. Jednou jsem šla na májovou pobožnost. Měla jsem věneček, bílé boty, bílé podkolenky, bílé šaty jako princezna. A když jsem ji viděla, že jde, tak abych jí nemusela říct Heil Hitler, tak jsem vlezla pod mostek. Nepřejte si vidět, jak jsem pak vypadala. Nemohla jsem jít na tu májovou takhle. Musela jsem domů. Maminka, když mě viděla, spráskla ruce a že dostanu výprask. Jak jsem jí ale řekla, proč jsem to udělala, tak už se nezlobila a nebila mě.“

  • 1932 narození v Mramoticích a stěhování do Znojma-Přímětic
  • německá škola, měšťanka
  • odsouzení tatínka ve vykonstruovaném procesu za rozvracení republiky k sedmi letům vězení
  • 1954 propuštění tatínka a záhy jeho úmrtí
  • 1989 setkání s Mons. Václavem Malým na demonstraci v Praze
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.