Postbellum

 

 Postbellum

Pavel Lagner (1966)

.
  Pavel  Lagner (1966)
Žít pro radost

Pohřeb profesora Patočky očima dítěte

„Ten si pamatuji, jako by to bylo včera. Mně bylo sice deset jedenáct let, ale pamatuju si to, protože jsme nešli do školy, máma nechtěla, abychom šli do školy, omluvila nás kvůli něčemu, protože se tam odehrávaly policejní manévry, a já si pamatuju, že ten randál, ten rachot, ten hluk těch vrtulníků a motorek byl tak velkej, že i v tom bytě to bylo nesnesitelný. A já jsem se tam chtěl, myslím, že i brácha, že jsme se tam chtěli utíkat jako podívat, ale tak to nám samozřejmě zakázali. Takže, já jsem na ten pohřeb… jsme samozřejmě nemohli jako kluci, ale pamatuju si díky tomu obrovskýmu hluku a tomu, jak naši byli zoufalí, jak byli nešťastný z toho, co se stalo. A to, že ho ani… ani pohřbít ho nenechali v klidu. Tu bezmoc a ten vztek mých rodičů společně s tím hlukem, to se mi tak vrylo do paměti, že si ten pohřeb opravdu pamatuju.“

  • narozen 5. května 1966 v Praze
  • vystudoval gymnázium Jana Keplera v Praze
  • studium na DAMU
  • účastník sametové revoluce
  • manažer Špálovy galerie
  • herec divadla Kašpar
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.