Postbellum

 

 Postbellum

Ladislav Tázlar (1932)

.
  Ladislav  Tázlar (1932)
Když mi jde brácha pomáhat, tak přece taky nevyrazí o půlnoci dveře s tím, že mi jde pomoct!

21. srpen 1968 u rozhlasu

„A tam plačící soudružky a soudruzi a ten jeden mě vzal na to, abysme šli působit k rozhlasu na mladý lidi, aby se něco nestalo, aby se působilo k lidem. Měl asi nějaký pověření. A já trouba jsem s ním šel. No, a přijdeme tam a teď tam ty tanky. To znáte, ty scény se někdy opakujou, jak tam teda ty hoši, ty vojáci Molotovův koktejl nějakej, flašku s hořlavinou tam nějak uplácávaj dekou. Možná jeden z nich se trošičku nějak popálil nebo to nevím proč. Najednou lidi řvali: ,Šajbu, šajbu!‘ Byli jako na hokeji, zatímco ten jeden to tak nějak pokropil. A byl jsem svědkem toho, že ta vlna i mě sebrala. Ty lidi pak prchaj, že jo, a nad rozhlasem do toho průjezdu jsme se tam natlačili. No, a teď v tom průjezdu začala tam ječet holka, že ten její partner mladej kluk dostal zásah. No, a on, tak tam pod ním tratoliště krve. Odhalili ho, vzadu jen ten vpich, takový to opuchlý místo vstupu tý střely. Když ho otočili, tak tam už se vyvalilo, že to bylo vyhřezlý.“

  • narozen v Pecce u Jičína v roce 1932
  • studoval hodinářství v Nové Pace
  • v roce 1967 absolvoval stáž ve Švýcarsku
  • 21. srpna 1968 svědkem bojů u rozhlasu
  • během prověrek musel opustit komunistickou stranu
  • v 90. letech založil v Semilech soukromé hodinářství
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.