Postbellum

 

 Postbellum

Jaroslav Hrubeš (1926)

.
  Jaroslav Hrubeš (1926)
Dodnes si myslím, že z pracovního lágru mě na svobodu dostal německý důstojník

Sebemrzačení, aby nemusel pracovat pro Němce

„Hodně se kolaborovalo. Nechtěli jsme dělat pro Němce, tak jsme si dělali různé úrazy. Vidíte tenhle flek na ruce. Vzal jsem brusku a brusný kotouč a přiložil si ho k ruce. Byla to hrozná bolest. Ruku jsem si obrousil. Aby to bylo ještě horší, nalámal jsem hlavičky sirek, přiložil to do rány a škrtl zápalkou. Chytlo to hned. Tím jsem si to tedy ještě víc připálil a zhoršil. Ten den jsem k doktorovi nešel, chtěl jsem jít až další den ráno. Než jsem šel spát, chtěl jsem si ránu ještě zhoršit a nasypal si do ní sůl. Nemohl jsem to vydržet. Už za hodinu jsem si sůl musel jít vymývat. Hrozně to pálilo a bolelo. A ráno jsem šel na tu chirurgii.“

  • narodil se 13. října 1926 v Pečkách
  • pocházel z dělnické rodiny, měl tři sestry
  • rodinu citelně zasáhla nezaměstnanost ve 30. letech
  • trpěli hladem
  • otec s dalšími chudými kradl uhlí z odstavených vagonů
  • Jaroslav se vyučil zámečníkem a za války pracoval ve Vysočanech
  • nebyl plnoletý, a tak odmítl pracovat dvanáct hodin denně
  • v roce 1944 měl být transportován do Terezína
  • deportovali ho do pracovního lágru v Kamenném Přívozu
  • do Terezína nešel díky sestře, která podplatila úředníky
  • Jaroslava propustili za dva a půl měsíce, zřejmě na přímluvu německého důstojníka
  • po návratu z lágru přežil nálety na Vinohradech
  • jeho syn v 70. letech emigroval, v roce 1990 předčasně zemřel
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.