Postbellum

 

 Postbellum

Miloš Šuchma (1940)

.
  Miloš Šuchma (1940)
Emigroval jsem, abych nedopadl špatně jako můj otec

Opilí ruští vojáci

„Na to se tedy dost dobře pamatuju, když najednou do dvora přijela sajdkára, kde byli dva ruští vojáci a jedna ruská vojačka. A už byli dost opilí. Tak vtrhli do té kuchyně a říkali: Davaj vodka, davaj vodka a tohle. No, tak teta se strýcem, samozřejmě z toho byli trošku zděšení, ale přinesli jim nějakou slivovici a jídlo. A ten jeden voják mně podal pistoli a říkal, abych si zastřílel. V té kuchyni. Ta pistole byla větší než moje ruka, takovou jsem v životě neviděl. Tak jsem mu ji zas vrátil a on prostřílel tetě celý strop. Z toho šla dost hrůza. A protože byli dost opilí, řekli, že by chtěli přespat. Tak je dali do chatičky, kterou měli na zahradě. I s tou vojačkou. Dovedu si představit, že kdyby tu vojačku neměli, tak by tetu znásilnili, protože jak známo, tak Rusové znásilnili přes tisíc žen v Československu, když postupovali.“

  • narozen 6. února 1940 v Praze
  • jeho otec, zlatník, byl v politickém procesu v roce 1952 odsouzen na dva a půl roku vězení
  • z politických důvodů nebyl přijat na vysokou školu
  • v podniku Teplotechna se seznámil se začínající výpočetní technikou
  • po okupaci Československa v roce 1968 s manželkou emigroval do Kanady
  • stal se tam uznávaným odborníkem v oblasti výpočetní techniky
  • zapojil se do práce v Československém sdružení, pomáhal emigrantům
  • udržoval kontakty s československým disentem, vydával časopis Západ
  • žije střídavě v Kanadě a v Česku
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.