Postbellum

 

 Postbellum

Vedunka Stehlíková Režná (1927)

.
 Vedunka Stehlíková Režná (1927)
Otcův odkaz mne provázel životem

Na samotce

„Já vám tedy řeknu, to nepřeji nikomu. Když jste na samotce, nevíte, kde máte tátu, nevíte, kde máte mámu, nevíte, co s vámi bude, nevíte nic. Opravdu jsem mlátila hlavou o zeď. V té samotce mi dávali kukuřičné placky a nějakou špinavou vodu coby polévku. To jsem všechno vyhazovala do záchodu, takže jsem strašně zhubla. V té cele jsem neměla nic než jen ten záchod a ten jsem ucpala. Tak mě museli z té cely přestěhovat do druhé cely, zase na samotku. To bylo něco příšerného. Víte, nejhorší je, že se nebojíte o sebe, bojíte se o své blízké, nevíte, kde je kdo, nevíte, co se děje, nevíte, co je s mámou, co je s tátou, to bylo hrozné. Asi po dvou dalších dnech si řekli, že to není únosné, aby mě drželi dále na samotce, tak mě hodili mezi ženské. Bylo nás tam asi šest a tam jsem byla téměř týden. Děvčata dostávala od rodiny nějaké potraviny nebo balíčky, já samozřejmě nic. Naši Češi se samozřejmě stáhli, ani nevěděli, co s námi je, jen tušili, že jsme zavřené, ale co...“

  • narozena 22. 4. 1927 v chorvatském Záhřebu
  • 1928 – přesun do Bělehradu
  • 1932 – přesun do Sarajeva
  • 1941 – otec se zapojil do zpravodajské činnosti pro Spojence
  • 1944 – otec zatčen gestapem, dále nezvěstný
  • 1945 – matka s dcerou zatčeny gestapem
  • konec války ve zpustošeném Sarajevu, pátrání po otci, zemřel v Dachau
  • cesta prvním repatriačním transportem
  • život v nové vlasti
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.