Postbellum

 

 Postbellum

Gejza Horváth (1948)

.
    Gejza Horváth (1948)
Díky Bohu za to, že mě táta a máma vedli k muzice!

Poslouchání zakázaného rozhlasového vysílání

„Když jsem poslouchal třeba nějaké cizí stanice, my jsme měli rádio, poslouchal jsem nějaké cizí stanice, tak mně říkali máma nebo babička: ‚Murdar, phand andre oda radios, bo kada tu na šmejines te šunel,‘ – vypni to rádio, toto je zakázané, nesmíme tak. Takto jsem se setkával s těmito věcmi. A třeba na druhé straně, po mámině straně otec, můj děda teda, on bydlel jako v blízkosti těch gádžů. A tam se nesmělo o tom ani mluvit. Vůbec. Buď ticho: ‚Av cicho, ma de duma, bo avena o gadže kadej šunena, avla bare problemi, patalia.‘ A když jsme mluvili něco, co se nám nelíbí, tak jsme mluvili potichu, šeptali jsme.“

  • narodil se 15. dubna 1948 v Písečné na Moravě, vyrostl v romské osadě na Slovensku
  • od dětství se věnoval hudbě a hrál v kapelách
  • v 17 letech zvažoval emigraci
  • v roce 1967 nastoupil vojenskou službu ve Znojmě
  • 21. srpen 1968 střežil muniční sklad Purkrábka za Znojmem
  • po vojně žil nějaký čas u rodiny v Brně
  • zaměstnán u Pražských komunikací v Praze a Brně
  • hrál s romskými kapelami
  • v roce 2000 absolvoval žurnalistický kurz
  • spoluzaložil romské periodikum Romano hangos
  • v roce 2006 mu vyšla prvotina Trispras
  • je aktivním autorem a své povídky vydává i na Facebooku
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.