Postbellum

 

 Postbellum

Jaroslav Steinocher (1942)

.
 Jaroslav Steinocher (1942)
Já mám takovou zvláštní schopnost, že jdu přímo

„Přišel 68. rok a já jsem natáčel proti Rusákům“

„Jak jsem se na tu Prahu díval z tý výškový budovy, jak jsem tam dělal, tak tyhle ti lidi, co tam jezdili na tom tanku, stříleli na všechny strany a stříleli taky po těch, co byli v protiletadlovém hnízdě v barrandovských stráních. Ty to okamžitě obrátili a začali střílet po nich. Jak tam začali střílet po nich, tak to lítalo na všechny strany a já, jak jsem byl v tom osmým patře, tak mi akorát nad hlavou proletěl dělostřeleckej granát a vletěl do výtahový šachy. Tam to vybuchlo. Můžu vám říct, že jsem do rána neslyšel. Měl jsem velikou kliku, že ta šachta byla železobetonová, takže mě nezabili.“

  • narozen 23. února 1942 jako syn mlynáře v Čejnově
  • za války jeho otec uvězněn v řadě koncentračních táborů, matka ukrývala na mlýně židovskou rodinu a uprchlé zajatce
  • 1944 onemocněl dětskou mozkovou obrnou
  • 1957 rodina donucena vstoupit do JZD
  • absolvoval gymnázium a vyučí se radiotechnikem, pracuje jako opravář televizí
  • 1965 se oženil a přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako technik v přenosovém voze Československé televize
  • 1968 angažování při natáčení okupačních sovětských vojsk
  • 1975 se dostal do řídicího objektu Kavčích hor
  • 1985 opustil práci v televizi a pracoval v pražském metru, po sametové revoluci k tomu podnikal
  • od roku 2002 bydlí na mlýně v Čejnově
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.