Postbellum

 

 Postbellum

Ludmila Mihajlović, roz. Marešová (1936)

.
  Ludmila  Mihajlović, roz. Marešová (1936)
Já jsem se narodila jako učitelka

Gramofon

„Když přišli Němci, tak přišli si vzít, co chtěli, z té naší hospody, tak mezi ostatním byl i ten gramofon a moje babička vyšla na ulici a začala proklínat v češtině. A jeden německý voják přišel k ní a povídá: ,Babičko, nezlobte se na nás, nejsme my všichni vinní.‘ A on byl z Čech. Potom už každý večír chodil k nám, jako k Čechům, a já jsem měla hezké tety, [scházeli] se tu mladí lidi a zpívali české písničky.“

  • narozena 15. září 1936 v Kruščici v tehdejší Jugoslávii
  • rodina se přestěhovala do města Bela Crkva, otec pracoval v rodinné hospodě
  • za války otec zatčen a čtyři roky vězněn
  • vystudovala učitelskou školu
  • působila jako učitelka v české třídě v Kruščici
  • po zániku české třídy se rodina přestěhovala do Pančeva
  • až do důchodu pak pracovala jako úřednice u policie
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.