Postbellum

 

 Postbellum

Jarmila Laník (1940)

.
  Jarmila Laník (1940)
Pořád ještě věřím, že tady bude lépe

„A pro koho je tvůj táta?“

„Plnej vagon lidí. Byl to spací vagón. Byl plný těch generálů a těch, kteří jeli na to zasedání (III. zasedání AVNOJe konané 7.–10. srpna 1945 v Záhřebu – pozn. ed.). A ráno, když jsme vstali, bylo mi asi pět let, já jsem se tam [s tátou] procházela a nevím, co se mě vše ptal ten generál, ale říkal: ‚Jesi ti pionirka? (Ty jsi pionýrka?).‘ Já jsem řekla: ‚Jesam! (Jsem!)‘ – ‚A to je tvůj táta?‘ A můj táta říká: ‚Prosím tě, nemůžeš staršímu pánovi říkat drug (soudruh), on je pán.‘ A on říká: ‚Ale ne, my jsme všichni soudruzi!‘ A já jsem řekla: ‚A jak ty můžeš Titovi říkat drug?‘ A on (generál) říká: ‚A tvůj táta zná Tita?‘ A můj táta vysvětlil, že pracoval [na opravě Bílého zámku, rezidence v Bělehradě, kde Tito žil] a že Tito tam šel, a jak se Tito s každým zdravil… a povídal, ptal se, jak to bude a tak... Tak říká: ‚Znám ho.‘ Tak ten generál řekl: ‚A pán je Čech?‘ A táta říkal: ‚No, jsem.‘ A ten se podíval na mně a říká: ‚Tak, malá, povídej – pro koho je tvůj táta? Pro Tita, nebo pro krále?‘ Táta pak říkal: ‚Mně se nohy třásly.‘ Protože naše máma byla taková… monarchistka, pořád o tom mluvila. A táta vůbec o politice nemluvil. Říkal: ‚Už jsem se viděl, jak zpívám ‚Ej, uchněm.‘ A najednou, já jsem takhle stála a řekla: ‚Moj tata nije ni za Tita ni za kralja – on je za Beneša! (Můj táta není ani pro Tita, ani pro krále – on je pro Beneše)!‘ – ‚A pán je Čech! Aha, dobře, dobře, Beneš je náš spojenec.‘ Všechno v pořádku. Táta říkal: ‚Tak ti koupím v Záhřebu, všechno co chceš!‘“ („Ej, uchněm“ - Эй, ухнем! Еще разик, еще раз / Ej uchněm, ješčo razik, ješčo raz/ – slova staré ruské národní písně /zaznamenaná v roce 1866/, kterou zpívali burlaci – ti, co vlekli lodě/vory po Volze – pozn. ed.)

  • narodila se 7. dubna 1940 v Bělehradě v tehdejší Jugoslávii
  • roku 1947 začala chodit do české základní školy
  • v roce 1961 nastoupila jako letuška do společnosti JAT
  • od roku 1965 služebně navštěvovala Československo
  • vzpomíná na život české komunity v Bělehradě a spolkový život.
  • roku 1993 odešla do důchodu a přestěhovala se do Čech
  • v Praze zažila v roce 1999 období bombardování bývalé Jugoslávie, poté se vrátila do Bělehradu
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.